Ví, kam chodíš (na pivo)

Seděl jsem jednou večer v hospodě sám
a řešil, jestli ještě další rum dám.
Byl jsem už celkem sťatej, a co má bejt?
Život mě přestal bavit, tak jsem šel lejt.

Sedím tam votráveně, a najednou -
mám vedle sebe ženskou, dost pohlednou.

R: Muselo jí už asi bejt přes padesát,
až na ten věk to teda byl docela kus.
Povídá: „Snad se, chlapečku, nebudeš bát?
Pojď si to rozdat někam ven,
se mnou to zkus.“

Já na to: „Milá paní, šel bych fakt rád,
jenomže po tom rumu nemůžu vstát.“
A ona: „Přijdu jindy, teď nemusíš,
vodvedu si tě časem, kam – to snad víš.“

Dopila pivo, hodila kosu přes rameno,
odešla a já tam zůstal sedět jako opařenej.

R: Muselo jí už asi bejt přes padesát,
až na ten věk to teda byl docela kus.
Povídá: „Snad se, Františku, nebudeš bát?
Pojď si to rozdat někam ven,
se mnou to zkus.“

Ví, kam jdeš!